Moje cesta
Kdo jsem?
Jsem zkušená poutnice s tisíci kilometrů v nohách a pomáhám (zejména) ženám s realizací jejich vlastní jedinečné pouti do Santiaga de Compostela tak, aby příprava na pouť i celá pouť proběhla hladce a bez zbytečných komplikací.
Velmi ráda chodím pěšky. Kamkoliv. Na výlety, čundry, přechody hor, dálkové treky. Pěší chůze je pro mě zábava a dobrodružství, ale i cesta k sobě a do mého nitra.
Svatojakubskou cestu jsem šla už sedmkrát. Moje nejdelší putování trvalo měsíc a vedlo z francouzského městečka Saint Jean Pied de Port do 850 kilometrů vzdáleného Santiaga de Compostela.
Moje zatím poslední svatojakubská cesta vedla po Čechách. Byla to Žitavská trasa, která měří něco přes 150 km, vede z Žitavy do Prahy a v srpnu 2023 jsem ji ušla se svojí dvouletou dcerou v kočárku. V budoucnu bych na ni ráda navázala Všerubskou svatojakubskou trasou.
Zajímám se o ultralehkou výbavu, ale snažím se ji kombinovat s ekologičtějšími a dlouhodobě udržitelnějšími kousky vybavení.
Ráda plánuji, ale stejně ráda improvizuji a občas z toho vznikne vskutku prazvláštní kombinace okolností vedoucích k nečekaným situacím a zajímavým příběhům. A ty příběhy pak moc ráda vyprávím formou blogových článků a eBooků.
Jak to mám teď?
S batohem na zádech zamykám dveře svého bytu vydávám se za svým dalším dobrodružstvím. Na malém batohu se mi na provázku houpe svatojakubská mušle a a já už se velmi těším, co dalšího na své nejnovější pouti do Santiaga de Compostela zažiju.
Koho potkám?
Jaké nové jídlo vyzkouším?
Podaří se mi brzo zorganizovat nějakou komunitní večeři pro spolupoutníky na Caminu?
Kde uvidím nejkrásnější západ (nebo východ) slunce?
Kam mě zavedou moje myšlenky, když jim k tomu konečně po delší době dám zase prostor?
Podaří se mi letos dojít až do Santiaga?
Něco takového se mi honilo hlavou, když jsem vyrážela na svoji zatím poslední pouť. Už jsem se poutí dávno přestala bát, věděla jsem už dobře, co mě čeká.
Cítila jsem nadšení a nemohla jsem se dočkat, až se zase ocitnu na Cestě a nebudu muset řešit nic kromě tady a teď. Na chvíli úplně zapomenu na složitost moderního světa a budu řešit pouze svoje základní potřeby, tedy spánek, jídlo a teplo.
Začátky nebyly snadné
Teď už jsem zkušená poutnice, ale moje poutnické začátky byly stresující.
Nevěděla jsem, zda mám vůbec vyrazit. Před svou první poutí do Santiaga jsem si říkala, zda mám vůbec nárok na tuto náboženskou pouť vyrazit, když nejsem členem katolické církve a chci na Camino vyrazit vlastně jen tak pro zábavu.
Před druhou poutí mě zase zasáhla smrt blízkého člena rodiny a já si nebyla jistá, zda v tomto náročném životním období vůbec chci na měsíc odejít od své rodiny.
Při balení batohu na Camino jsem byla naprosto bezradná. Netušila jsem, co si vzít s sebou a táhla jsem na zádech obrovský batoh plný zbytečností. Ty důležité věci mi naopak chyběly.
Promokla jsem několikrát na kost, protože jsem neuměla vybrat ani správné pončo proti dešti, ani vhodné boty.
Spálila jsem se celá včetně pěšinky ve vlasech.
Měla jsem občas hlad. Často jsem až na místě zjistila, že doporučovaná kavárna už je několik let zavřená. Nemohla jsem si v Galicii na ubytovně nic uvařit, protože jsem nevěděla, že většina ubytoven v této oblasti nemá vybavenou kuchyni. Nevěděla jsem, že většina obchodů s potravinami a kaváren ve Španělsku bude mít v neděli zavřeno.
Několikrát jsem promrzla. Nevěděla jsem, jak fungují ubytovny pro poutníky a občas jsem tak v noci skončila venku na dešti bez přístřeší.
Neznala jsem ani základní španělská slovíčka a s některými lidmi jsem se domlouvala dost komplikovaně, protože Španělé angličtinou moc nevládnou.
Měla jsem hrůzu z toulavých psů.
Puchýře mi skoro znemožnily dojít do cíle.
Každým krokem blíž
Každým krokem a každým rozhodnutím se ze mě ale stávala zkušenější a zkušenější poutnice.
Teď už vím, proč na Camino vyrážím.
Už přesně vím, co si mám sbalit s sebou do svého malého batohu tak, aby mi nic nepřebývalo ani nechybělo.
Bez svého věrného ponča do deště a vhodných bot bych už na pouť nevyrazila.
Pořádný poutnický klobouk už sundávám z hlavy skoro jen na noc a vždy přibalím i opalovací krém.
Stává se mi už jen naprosto vyjímečně, že bych zůstala mrznout v noci venku bez přístřeší a o hladu. Vím, jakou zásobu jídla mít stále pro jistotu s sebou, aby jídlo nebylo moc těžké a zároveň mě zachránilo v případě nouze.
Vím, jak vybrat správně oblečení s sebou, aby mi už nikdy nebyla zima, ale aby mi oblečení zároveň nezabralo moc místa v batohu.
Když potkám toulavého psa, vím, jak se chovat, aby mi neublížil.
Ve španělštině se bez problémů domluvím na všem důležitém ohledně Camina.
Už vím, jak si nejefektivněji ošetřit puchýře na nohou nebo, lépe, daří se mi už puchýřům téměř vyhnout.
Dokonce začínám uvažovat, že bych po delší době vyrazila na další Camino, tentokrát už s mými malými dětmi.
Svoji Cestu bych chtěla s vámi sdílet formou eBooku
Byla by velká škoda nechat si svoje zkušenosti a zážitky z Camina jenom pro sebe. Myslím si, že většina poutníků vyrazí na Camino raději dobře připravených. Co já bych tenkrát za takový eBook dala.
V mém eBooku Pouť do Santiaga: Kterou trasu vybrat? najdete návod na to, kterou trasu pouti do Santiaga si vybrat, aby pro vás byla co nejvhodnější. EBook si můžete ZDARMA stáhnout TADY.
Víte, že s trochou přípravy a plánování může do Santiaga vyrazit úplně každý?
V eBooku se dozvíte, kterou TRASU vybrat, jak se DOPRAVIT na ZAČÁTEK pouti a potom ZPĚT domů, jakou VÝBAVU si vzít s sebou, jak řešit STRAVU a UBYTOVÁNÍ, jak se na Caminu DOMLUVIT a PROČ vlastně vyrazit.
EBook jsem obohatila příběhy z Camina. Příběhy smutnými i veselými, krátkými i dlouhými, hlubokomyslnými i povrchními. Chci vám tak přiblížit atmosféru Camina a pomoct vám si lépe představit, jak to na Caminu vypadá.
K eBooku jsem připojila můj deník z portugalského Camina a jako bonus pracovní listy, které vám s přípravou pomůžou, a seznam věcí s sebou.
EBook Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit najdete TADY.