Článek o jazycích a komunikaci na Caminu
Představuji vám tři smyšlené poutníky: Drahušku, Uršulu a Lojzu. Někteří už je možná znáte, protože jste četli můj nový eBook Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit a přečetli jste si už, jak si naši poutníci vybírali trasu nebo co si sbalili s sebou. Ti z vás, kteří se v eBooku dostali až ke kapitole o motivaci, už dokonce víte, proč se naši poutníci na Camino vlastně vydali.
Lojza
Lojza je poutník, který pořádně neumí žádný cizí jazyk, domluví se jen částečně rusky a to hlavně tak, že mluví česky s ruským přízvukem a občas do toho zařadí nějaké opravdové ruské slovíčko, které mu ještě ze školních let uvízlo v hlavě.Před pár lety se od vnučky naučil pár základních anglických slovíček.Teď se poprvé v životě chce vydat do Španělska na Camino Francés. Zvládne to?
Drahuška
Drahuška si také ještě ze školy pamatuje pár ruských slovíček. Po revoluci se rozhodla začít s němčinou, kterou kdysi, ještě před dětmi, ovládala docela slušně. Teď si však připadá jako věčný začátečník, slovíčka jí neustále utíkají z hlavy a málokdy si vzpomene přesně na takové slovíčko, které by zrovna potřebovala. Navíc se v cizím jazyce bojí mluvit. Neustále si vybavuje svoji učitelku němčiny, která jí drtila gramatikou, a ta vzpomínka ji vždycky dokáže znovu a znovu znervóznit. Zvládne Drahuška Camino Portugués?
Uršula
Uršula umí dobře anglicky i německy, ale španělsky umí tak maximálně pozdravit. Jazyky se však učí snadno. Navíc dobře ovládá moderní technologie a dobře ví, že co neví, to si snadno vyhledá. Zvládne se Uršula domluvit na Caminu del Norte?
Jak se naši poutníci chtějí na Caminu domlouvat? Naučí se španělsky?
Lojza
Lojza to dopředu neřeší. Má přece ruce a nohy. A papír a tužku. A umí kreslit. Nějak bylo, nějak bude.
Drahuška
Drahuška má strach, že se nedomluví. Má strach, že si v obchodě nekoupí jídlo, že si v kavárně nezvládne koupit kávu s mlékem, že ji nikde bez španělštiny neubytují a že se úplně ztratí, protože se nebude umět zeptat na cestu.
Rozhodla se tedy koupit si učebnici španělštiny pro samouky a pořádný česko-španělský slovník. Samotné jí to učení moc nejde, protože pořádně neví, jak všechna ta srandovní slovíčka vlastně vyslovit. Ale alespoň si vypíše stovku španělských slovíček, u kterých si myslí, že by se jí na cestě mohla hodit. Seznam vypsaných slovíček i slovník si přibalí do batohu s sebou.
Uršula
Uršula se rozhodla pojmout Camino jako příležitost naučit se nový jazyk. Španělština je přece tak krásná! Uršula se učí hlavně online z webových stránek Memrise a Duolingo. Obě stránky jsou skvělé a dá se z nich zadarmo naučit spousta slovíček a frází, ale ani na jedné stránce Uršula nenašla kurz specializovaný přímo na španělštinu na Caminu.
Proto si kromě toho otevírá ještě pár webových stránek o Caminu ve španělštině a vypisuje a překládá si z nich důležitá slovíčka. Dokonce nachází na jednom anglickém blogu článek, kde je pár užitečných frází na Camino sepsaných. Anglicky umí Uršula dobře, nedělá jí tedy problém si slovíčka přeložit do češtiny. Se všemi svými výpisky pak zajde na kafe s kamarádkou, která byla nedávno ve Španělsku na Erasmu, a poprosí ji o opravu své výslovnosti.
Kromě toho si Uršula do mobilu stahuje aplikaci s česko-španělským slovníkem. Také svoje poznámky si přepisuje do elektronické podoby a posílá si je na email, aby s sebou netahala zbytečně ani gram papíru navíc.
A jak to s nimi dopadlo?
Lojza
Lojza se vždycky nějak domluvil. Kolem sedmého dne cesty už začínal celkem slušně mluvit česky se španělským přízvukem a postupně do svého projevu zařazoval víc a víc odposlouchaných španělských slovíček. Dvacátý den už bez problému zvládl hlubokou filozofickou konverzaci na téma zda Cesta je cíl se svým novým kamarádem Pedrem, který uměl jenom španělsky. Lojza sice stále používal kromě slov i ruce a nohy, to však nikomu nevadilo. S Pedrem si skvěle pokecali.
Drahuška
Drahuška se domlouvala pomocí svého taháku, který nosila skoro pořád s sebou v ruce. Trochu ji zaskočila portugalština v první části cesty, ale většina Portugalců i tak rozuměla základům španělštiny. Hned první den se navíc Drahuška od skvělé hospitalery (správkyně poutnické ubytovny) v Portu naučila portugalsky pozdravit, poděkovat a objednat si kávu s mlékem. Přece nebude riskovat, že jí přinesou espresso!
Po překročení hranice do Španělska byla Drahuška trochu překvapená, že místní španělština stále zněla trochu portugalsky. Protože se stále trochu ostýchala mluvit, nikdy se jí nepodařilo popovídat si o něčem doopravdy do hloubky, ale to jí zas až tak nevadilo, protože své Camino pojala spíš jako pouť sama se sebou. Ale na všem důležitém se Drahuška vždycky nějak domluvila.
Uršula
Uršula vyrazila na Camino se španělštinou na mírně pokročilé úrovni a už se nemohla dočkat, až svoje nově nabyté znalosti otestuje v reálném prostředí. Na začátku ji ale šokovala baskičtina. Předtím vůbec netušila, jak rozdílný jazyk to je. A v baskičtině byly v některých městech a vesnických na začátku camina del Norte všechny nápisy a cedule. To opravdu nečekala. Skoro se bála španělštinu použít. Ze začátku se tak domlouvala hlavně anglicky.
Pak se ale osmělila a rychle zjistila, že ač jsou Baskové velcí vlastenci a baskičtinu si brání všemi možnými způsoby, jsou to vlastně také převážně milí a přátelští lidé, kteří s ní rádi španělsky pokecají, když vidí, že baskicky Uršula neumí.
Po první milé zkušenosti přešla Uršula plně na španělštinu a každý den se naučila něco nového. Když nevěděla, co nějaké slovíčko znamená, ihned si ho našla na mobilu ve slovníku. Během celého Camina del Norte si pak Uršula procvičila kromě španělštiny i angličtinu a němčinu. Obzvlášť překvapená byla tím, kolik na Caminu potkala Němců. A jak byli vždy nadšení, že se nějaký cizinec naučil jejich jazyk!
A jak se budeš připravovat na Camino ty, milá poutnice/milý poutníku?
Necháš tomu volný průběh jako Lojza? Nebo se naučíš základní slovíčka a vypracuješ si tahák jako Drahuška? Nebo se do španělštiny vrhneš po hlavě jako Uršula?
Já osobně v sobě mám něco z přístupu každého z našich třech poutníků. Jazyky miluju a každou cestu za hranice beru jako příležitost naučit se další jazyk nebo alespoň dalších pár slovíček. Dříve jsem s sebou vždy tahala papírové slovníky a učebnice, ale to už nedělám. Mám obvykle v mobilu nahraný slovník a v deníku sepsaný tahák se základními slovíčky.
Zároveň ale zas tak moc neřeším, když svoji výše vypsanou přípravu nestihnu, protože už vím, že se vždycky nějak domluvím. Také jsem povahou spíš introvert (s kapkou sociální fobie) a konverzace až tak moc nevyhledávám. Když už se ale do nějaké zajímavé konverzace dostanu, bývám z ní obvykle nadšená a dlouho si ji pamatuju.
Do svého nového eBooku Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit jsem také zařadila pětistránkovou kapitolu o komunikaci, ve které je mimo jiné slovníček s cca stovkou španělských slovíček, která jsou podle mě na Caminu nejužitečnější. Sama jsem ta slovíčka vybrala, otestovala a postupně na svých jednotlivých cestách jsem slovníček doplňovala a promazávala. Teď už si všechna ta slovíčka pamatuju, ale ne vždy tomu tak bylo 🙂
V nohách mám jako zkušená poutnice TISÍCE kilometrů.
Na svatojakubské cestě (Caminu) jsem byla už 7x.
Mám více než 10 let zkušeností získaných metodou pokus-omyl.
Dalo mi to do života obrovské množství podnětů, nových impulzů a zážitků, které vedly k radostnějšímu a spokojenějšímu životu.
Jsem autorkou eBooku Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit
Také jsem autorkou eBooku Pouť do Santiaga: Kterou trasu vybrat?
Super! Díky za postřehy. Kdysi se říkalo: Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Něco na tom je. Ale když se dva chtějí domluvit, tak to většinou zvládnou. Aspoň podle mých zkušeností.
Jde i o to, do jakých hloubek se chce člověk domluvit. Jestli mu stačí domluvit pár základních praktických věcí, nebo jestli chce diskutovat o nesmrtelnosti brouka 🙂 Ale z mé zkušenosti záleží víc na tom, jak je člověk komunikativní, než na tom, jak dobře nebo kolik řečí umí.