Na Caminu a vlastně po celém Španělsku se toulaví psi občas pohybují a je dobré dodržovat pár bezpečnostních zásad, když se v naší blízkosti objeví. Nejsem odbornice na psy, ale nastudovala jsem si pár pravidel, jak se kolem toulavých psů chovat.
Není dobré ukázat strach a chce to chovat se sebejistě a sebevědomě. Je dobré mít po ruce trekovou hůlku nebo klacek nebo kámen, ale zbytečně je nedráždit. Já jsem si s sebou na Camino trekové hole nikdy nebrala, ale běžně jsem si hledala před vesnicemi pro jistotu nějaký klacek. Vždy jsem na psa mluvila jasným a klidným hlasem a pokusila jsem se kolem něho opatrně projít. Nikdy na mě žádný nezaútočil.
Nikdy se mi to na Caminu nestalo, ale pokud by se pes choval doopravdy agresivně, pokusila bych se opatrně vycouvat (ale nevypadat u toho ustrašeně a neotáčet se k psovi zády) a počkat na další poutníky. Pokud by pes zaútočil, je důležité chránit si jednou rukou krk a druhou (nebo klackem) se pokusit praštit psa do čumáku, tam je nejcitlivější.
Velmi dobře je toto téma zpracované v knize Vojtěcha Štrby Prepping aneb Buďte připraveni. Útoku toulavého psa v knize věnuje několik stran a popisuje dokonce 7 modelových situací napadení psem. Popisuje přímo situace, když vás pes napadne určitým způsobem, a radí, jak přesně se psem bojovat. Ale nepředpokládám, že běžný člověk by si v takové situaci vzpomněl na přesný postup boje 😀
Velmi pěkně popisuje jednání s agresivními psy na cestách Viktorka Hlaváčková ve své knize Hory a nekonečno.
Moje osobní zkušenosti
Nemůžu si vybavit, zda na některých trasách Camina bylo toulavých psů více nebo méně, přišlo mi to spíše jako náhoda. Trasu bych podle tohoto kritéria určitě nevybírala. (Pokud stále nevíš, která trasa do Santiaga je právě pro tebe ta pravá, můžeš si stáhnout můj eBook zdarma Pouť do Santiaga: Kterou trasu vybrat?, který by ti měl pomoct ve výběru.
Moc toulavých psů se ke mně na Caminu blízko nepřiblížilo, bylo to spíše ojedinělé. Poměrně často jsem třeba z dálky nějaké psy zahlédla, ale vůbec se ke mně nepřibližovali. Španělské úřady toulavé psy pravidelně odchytávají, aby neohrožovali místní obyvatele a poutníky.
Častější bylo, že u domů byli na krátkém řetězu přivázaní psi a štěkali a děsivě vrčeli na všechny, co šli okolo. Bylo mi jich trochu líto. Nebezpečí ale nepředstavovali.
Jednu celou psí smečku jsem potkala na Caminu Francés kousek za Astorgou před městečkem Santa Catalina de Somosa. Ale psi jenom proběhli kolem mě, vůbec si mě nevšímali. Trochu mě vylekali, ale to je všechno.
Na Caminu de Fisterra jsem pak při návratu z Muxie potkala člověka, který toulavé psy odchytával. Měl dodávku s klecí vzadu a ptal se mě, jestli jsem neviděla většího černého psa, že mu někdo nahlásil, že se v té oblasti pohybuje. Psa jsem slyšela štěkat (tedy jestli to byl on), ale nepotkala jsem ho.
Na svém dalším Caminu de Fisterra, které jsem šla s manželem, se k nám jednou jeden toulavý pes připojil a putoval s námi asi 5 kilometrů. Ale nebyl vůbec agresivní.
Oproti psům z mých dřívějším výprav do východní Evropy mi španělští toulaví psi přišli skoro přátelští 🙂
Asi nejděsivější zkušenost mám z hor v Bulharsku. Vydala jsem se na jednodenní trek do hor hned nad Sofií a myslela jsem si, že tak blízko civilizace mi nic nehrozí. Ale když už jsem byla asi v půlce treku, začala mě (nejdříve z dálky) pozorovat celá smečka toulavých psů. A byly to pořádné kusy, žádní městští oříšci. Bylo jich možná 7, nevím přesně. Připadala jsem si jako v Bílém Tesákovi od Jacka Londona.
Ihned jsem si našla klacek. Kdykoliv jsem se ke psům otočila zády, přiblížili se. Kdykoliv jsem zvedla klacek do výšky a zahrozila jim, trochu zacouvali. Pomalu jsem tak vycouvávala ze situace, čelem k nim a krok po kroku jsem se začala vracet. Nikdy se nepřiblížili na víc než nějakých 50 metrů. Asi po půl kilometru mého couvání je to naštěstí přestalo bavit a vrátili se asi zpět na místo, kde jsem je poprvé potkala. Pravděpodobně si prostě jenom hlídali svoje teritorium.
Ale toto ti na Caminu ve Španělsku s největší pravděpodobností nehrozí, nemusíš mít strach 🙂 Jestli jsem tě přesvědčila, že psi na Caminu nepředstavují vysoké riziko a rozhodl/a ses na Camino doopravdy vydat, mohl by ti při přípavě pomoct můj nový eBook Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit.
V nohách mám jako zkušená poutnice TISÍCE kilometrů.
Na svatojakubské cestě (Caminu) jsem byla už 7x.
Mám více než 10 let zkušeností získaných metodou pokus-omyl.
Dalo mi to do života obrovské množství podnětů, nových impulzů a zážitků, které vedly k radostnějšímu a spokojenějšímu životu.
Jsem autorkou eBooku Pouť do Santiaga: Podrobný návod, jak se připravit
Také jsem autorkou eBooku Pouť do Santiaga: Kterou trasu vybrat?